Konec malých obchůdků v Čechách

Vzpomeňte si na vaše město ještě před několika lety, dole na hlavní ulici byl krámek s oblečením, kousek dál prodejna obuvi, kde pracuje celá jedna rodina. Na konci ulice pak bylo zelinářství a naproti němu malá samoobsluha, kde jste každý den vídali tu samou prodavačku. Dnes je ale obrázek jiný, je dost pravděpodobné, že všechny tyto obchody mají už několik let zavřeno. Toto pole působnosti ovládly hypermarkety, obrovské obchody, kde je nepřeberné množství zboží.

Můžete tam koupit všechno od chleba po zahradní hadici. Studie prokázali, že zákazník v takovémto supermarketu za život vyzkouší necelé jedno procento zboží, zbytek si nikdy nekoupí. Dnes také většina obyvatel jezdí autem, proto nikomu nevadí, že tyto gigantické obchody často stojí na okraji na města. Stará paní zelinářka nebyla schopna konkurovat svými cenami či množstvím zboží těmto řetězcům, které ovládli celý trh. Paradoxní je, že nákup v takovém to zařízení zabere mnohokrát víc času než v menší prodejně. Vedoucí dokonce čas od času přeorganizovávají část obchodu, aby zákazník trochu bloudil a prošel větší plochu.
Podobná je situace u všech typů zboží. Tam je vše navíc o to horší, že nadnárodní společnosti, které si nechávají vyrábět výrobky v zahraničí, mohou díky tamní nízké minimální mzdě nabízet například boty nebo oblečení za ceny, kterým nemůže malá obuv v žádném případě konkurovat. Stejně tak místní železářství postupně přichází o své zákazníky, kteří raději cestují do nejbližšího velkého města, aby si prošli stovky metrů prodejních ploch.

Pokud vlastníky malých obchodů ještě nezlomila finanční krize, příliv řetězců ze zahraničí, pro některé může být poslední kapkou nutnost pořízení elektronické evidence tržeb.
V posledních dvou letech pozorujeme opět mírný nárůst v oblíbenosti malých krámků. Lidé se k nim vrací a chtějí tak podpořit svého lokálního obchodníka. Tyto prodejny jsou často speciálně zaměřené a nabízejí zboží, které mnohdy ani v supermarketech nenajdeme.